Zdeněk V. Špinar byl významným českým paleontologem působícím v druhém polovině minulého století na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Proslavil se především jako specialista na fosilní obojživelníky, zejména žáby, čímž navázal na tradici, kterou v druhé polovině 19. století založil Antonín Frič. Jako vysokoškolský učitel však také vychoval několik generací paleontologů se zaměřením nejen na obratlovce, ale i bezobratlé. Sepsal několik objemných vysokoškolských učebnic, které shrnovaly informace ze světové odborné literatury té doby a jejich faktografická část slouží jako významný zdroj informací dodnes. Vedle toho však napsal i řadu knih populárně vědeckého zaměření, v čemž následoval svého předchůdce na univerzitě profesora Josefa Augustu. Tyto knihy byly cenné hlavně původními rekonstrukcemi vymřelých živočichů, namalovanými pod jeho vedením akademickým malířem Zdeňkem Burianem. Od dob Antonína Friče se tak česká paleontologie po dlouhé době dostala do povědomí široké veřejnosti i daleko v zahraničí.

 

Nabídka k seznámení s panem Janem Amosem Komenským
Je vůbec možno se poznat s historickou osobností? Přímo jistěže ne. Nepřímo to do značné míry lze, navíc historická osobnost už nemá možnost nám aktivně bránit, pokud se snažíme proniknout do jejího vnitřního světa a soukromí.
Kým tedy byl pan Komenský?
Jeho veřejný život obvykle známe z dějepisu a z čítanky, o tom soukromém víme většinou jen to, že měl několik manželek (postupně celkem tři). Ale kdo dnes ví, jak vlastně nahlížel na lidský život, na lidské snažení, co chtěl sám v životě dokázat, jaké měl osobní ambice? Jak vycházel se svým okolím? Kdo si dnes představí, že by ho vlastně mohl pokládat za svého staršího kolegu? Nebyli by to jen evangeličtí kazatelé nebo učitelé jazyků, nýbrž také např. představitelé oborů tak „moderních“, jako je např. politologie nebo sociologie.
K odpovědím na takové otázky dospíváme s různou obtížností. Hledat je můžeme v jeho dochovaném literárním odkazu, v jeho korespondenci, nakolik se nám dochovala, příp. ve svědectvích jeho současníků. Nebudou to vždy odpovědi vyčerpávající. I tak nicméně lze dospět k dosti plastickému obrazu osobnosti „národního velikána“ Komenského.

Český historik Josef Macůrek, žák Jaroslava Bidla a profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, se zabýval raně novověkými dějinami střední a východní Evropy, především dějinami Polska, Maďarska a Rumunska. Vedle historie se věnoval studiu jazyků, což mu umožnilo práci s původními prameny a zevrubné zkoumání vztahů mezi jednotlivými národy. Po převratu v roce 1948 se setkával s řadou obtíží, ale největší problémy nastaly po srpnu 1968, kdy byl odvolán z čela Ústavu dějin východní Evropy ČSAV.

Bedřich Hrozný, jeden z našich nejvýznamnějších orientalistů, se proslavil rozluštěním chetitštiny, ale byl také zakladatelem celého oboru chetitologie, který je dnes zastoupen na mnoha univerzitách Evropy i Ameriky a od jehož vzniku uplyne v roce 2015 právě sto let. Byl archeologem, podílel se na založení Orientálního ústavu, byl prvním hlavním redaktorem jeho vědeckého časopisu Archiv orientální a jeho úctyhodná bibliografie zahrnuje okolo tří set padesáti položek. Byl také schopným organizátorem a manažerem vědy, děkanem FF a rektorem UK.

Magdalena Bendová

 

Termodynamika je natolik komplexní obor, že jen málo z těch, kdo se jí věnují, jí dokáže skutečně do hloubky porozumět. Jednou z výjimek byl profesor Eduard Hála, řadící se mezi přední světové odborníky. Nespokojil se se základním fyzikálně-chemickým výzkumem, ale zaměřoval se i na chemickoinženýrské aspekty a studium látek a vlastností důležitých pro průmyslovou praxi. Jeho monografie Rovnováha kapalina–pára byla přeložena do angličtiny a stala se doslova biblí oboru. Vzpomínky bývalých kolegů čtenářům představí tohoto významného vědce i z jiné než pracovní stránky: jako výraznou, inspirující a vřelou osobnost s pevným charakterem.

Nejvýznamnější český orientalista Alois Musil byl jako katolický kněz, navíc úzce spjatý s posledním rakousko-uherským císařským párem i s „buržoazní“ Masarykovou republikou, odsouzen komunistickým režimem k zapomnění. Přesto je mezi zahraniční odbornou veřejností dobře známý. Díky odhodlání a zapálení se původem chudý moravský chlapec stal cestovatelem, spolunáčelníkem dvou beduínských kmenů i objevitelem jednoho ze skvostů raně islámské architektury, unikátní stavby Qusajr cAmra. Napsal 70 knih a přes 1400 odborných i populárních článků a během první republiky pod Masarykovým vedením významně formoval československou orientalistiku. Vedle orientalistiky se zabýval biblistikou, kartografií, archeologií, etnografií i kulturní a sociální antropologií.