Styl práce v redakci prošel za posledních dvacet let velkými změnami díky zavedení a stále širšímu využívání počítačů. Základem výběru článků pro publikaci v časopise však i nadále zůstává recenze, tzv. peer-review. V poslední době jsou jako databáze a účinné nástroje recenzního řízení redakcemi stále častěji využívány online peer-review systémy. Při výběru vhodného systému musí redakce zvážit řadu faktorů, jako jsou např. uživatelská příjemnost, možnosti vlastního nastavení, bezpečnost a spolehlivost, cena apod. Časopisy vydávané v Akademii věd ČR mají možnost využívat ScholarOne systém prostřednictvím Knihovny AV ČR (KNAV). Předkládaná publikace se snaží případným novým zájemcům přiblížit základní principy fungování a užívání tohoto peer-review systému v každodenní redakční praxi.

 

Kdo stál u zrodu českého výzkumu řízené termojaderné fúze? Jak podpořila Arcimovičova malorážka mezinárodní spolupráci? Jak se podařilo navázat kontakty se západní Evropou a USA po pádu železné opony?
Autor 14. svazku edice Věda kolem nás (Historie výzkumu řízené termojaderné fúze) Ing. Milan Řípa, CSc., z Ústavu Fyziky plazmatu AV ČR, v. v. i., se tentokrát věnuje historii výzkumu řízené termojaderné fúze České republice.

 

Proces somatické embryogeneze jehličnanů nabízí možnost množit jehličnaté stromy nepohlavní cestou. Vznikají tak geneticky shodní jedinci, které je vhodné využít zejména ve speciálních situacích, kdy je např. třeba získat potomstvo určitého stromu nebo připravit kvalitní sazenice budoucích vánočních stromků. Pak je účelné využít schopnosti rostlin vytvářet z tělních buněk zárodky budoucích rostlin. Ve sterilních podmínkách v kultivačních nádobách na přesně definovaném médiu může na izolované části mateřské rostliny vzniknout embryogenní kultura, která se stává zdrojem téměř neomezeného počtu somatických embryí. Ta se postupně vyvíjejí a zrají, až z nich je možné vypěstovat kvalitní klíční rostliny. Čtenáři se mohou seznámit s jednotlivými kroky somatické embryogeneze od založení embryogenní kultury až po klíčení a také s úskalími této metody množení rostlin.

 

Hledání odpovědí na nejrůznější „Nej…“ je ošidné. Téměř vždycky se najde nějaká okolnost, která jednoznačnou odpověď zpochybňuje. Je tomu tak i v případě odpovědi na otázku, jaké jsou nejstarší zkameněliny Čech a Moravy. Pátrání po nejstarších nepřeměněných (nemetamorfovaných) usazeninách u nás vede do západních a středních Čech, do oblasti tzv. barrandienu a ještě konkrétněji do území tzv. kralupsko-zbraslavské skupiny usazených a vulkanických hornin. Zkameněliny, které tu byly nalezeny, byly zatím vždy kontroverzní a nabízely více otázek než odpovědí. V posledních desetiletích však převládá názor, že nejstaršími pozůstatky dávných společenstev organismů u nás jsou tzv. stromatolity.

 

Observatoř Milešovka je horskou stanicí, tj. stanicí s nadmořskou výškou nad 500 m, s nejdelší souvislou řadou měření na našem území. Stanice začala měřit 1. ledna 1905 a délkou svého měření patří mezi nejdéle sloužící horské stanice na světě. Unikátní charakteristikou stanice Milešovka je její umístění na vrcholu kuželovité hory ve výšce 837 m. Tato jedinečná poloha způsobuje, že její měření mají podobný charakter jako měření v okolní atmosféře. Meteorologická stanice Milešovka slaví již 110 let nepřetržité činnosti. Díky zasazení do Českého středohoří, jedinečnosti přírodního prostředí na vrcholu i v okolí Milešovky, je atraktivním místem pro turisty.

 

Po roce 1989 se zásadně změnila situace české literatury – již více než čtvrt století může vycházet bez cenzury a jakýchkoliv ideologických omezení. Jak se během tohoto období proměnila? O čem a jak píší čeští spisovatelé dnes? Brožura přináší stručný přehled nejvýraznějších trendů české polistopadové prózy a potenciálním čtenářům připomíná nejpozoruhodnější prozaiky a prozaičky i jména děl, která stojí za pozornost. Od těch, která před časem zazářila, ale dnes jsou již pozapomenuta, až po relativní stálice na českém literárním nebi. Zachycuje pulsování mezi postmoderní hravou poetikou, snahou o naléhavé společenské sondy, mnohdy konfrontujícími naši přítomnost s traumaty minulosti, a intimněji laděnými pracemi zachycujícími peripetie každodenního života.

V poslední době u nás vychází každý rok přes sedmnáct tisíc titulů. Podle výzkumů přečte za rok aspoň jednu knihu 84 % obyvatel ČR; každý z nás přečte ročně v průměru dvanáct knih a denně četbě věnuje třicet tři minuty. Víme ale, co čteme? Vyznáme se v knižní produkci? Rozumíme tomu, co je literatura? Literární věda pomáhá čtenáři orientovat se v nepřehledném pralese literatury, který je součástí lidské kultury od počátků psané kultury až dodnes. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., (ÚČL) je jediným neuniverzitním pracovištěm v České republice, které se věnuje základnímu výzkumu v oblasti literární vědy, a centrální institucí literárněvědné bohemistiky v jazykovém i teritoriálním vymezení v mezinárodním měřítku.

 

RNA neboli ribonukleová kyselina je jednou z klíčových molekul v našich buňkách. Byla poprvé popsána na začátku 20. století, kdy si chemici pracující s nukleovými kyselinami uvědomili chemické rozdíly mezi DNA a RNA. Zpočátku se jí nedostávalo takové pozornosti jako DNA, která je nositelkou dědičné informace. Intenzivněji se RNA začala studovat až v 60. letech 20. století. Ještě poměrně nedávno se tvrdilo, že drtivá část našeho genomu nemá žádnou funkci. Výzkumy v posledních letech však ukázaly, že toto harampádí produkuje různé RNA vytvářející jako neviditelná temná hmota síť regulující produkci bílkovin a že i RNA svět ukrývající se v našich buňkách a ovlivňující naše životy je z velké části dosud neobjeven. V ČR se různými aspekty RNA biologie zabývá poměrně vysoký počet badatelů a naše země je v komunitě vědců velmi pozitivně vnímána. Význam těchto výzkumů spočívá nejen v rozšíření našeho poznání, ale také například v pochopení mechanismů řady závažných onemocnění.

Vedle klíčové role v oblasti základního výzkumu má Akademie věd ČR jako největší veřejná neuniverzitní výzkumná instituce nezastupitelnou roli ve vzdělávacím systému. Spolupracuje s vysokými školami, poskytuje školám své odborníky k přímé výuce, umožňuje rozšiřování znalostí učitelům a spoluorganizuje odborné soutěže, olympiády a středoškolské odborné činnosti. Velkou pozornost věnuje popularizaci vědy a zároveň se snaží oceňovat a motivovat mladé vědce v počátcích jejich vědecké kariéry.