Se zájmem o umělecký místopis se setkáváme již od 16. století, nicméně systematické mapování uměleckých památek probíhá na půdě Akademie věd posledních 120 let. Svého času bývala tato mravenčí práce přidělována takřka „za trest“ politicky nedostatečně angažovaným výzkumníkům, ale úspěch výsledné rozsáhlé řady Umělecké památky Čech (přezdívané „upečenec“) autorům zajistil nejen dobré jméno, ale také Národní cenu. Soupisové práce pokračují neméně ambiciózními projekty Umělecké památky Moravy a Slezska a Umělecké památky Prahy.

 

 

Pochody a transporty smrti na území dnešní České republiky jsou velmi málo zpracovaným a přitom pro pochopení fungování nacistické politiky konečného řešení velmi zásadním fenoménem. Jejich primárním cílem v závěrečné fázi války (a nejspíše i ve fázi předchozí) zjevně bylo zahladit stopy po tom, čemu nacisté říkali konečné řešení.
Pochody se snažily pohybovat po vedlejších silnicích a odlehlých cestách, vězni byli zabíjeni za vybočení z řady či za zpomalení v pochodu. Nebyly jim poskytnuty prakticky žádné potraviny (často jim stráže zakazovaly i jíst trávu), spali pod širým nebem.
Na příkladu jednoho transportu, který se změnil v pochod, pak zase v transport a následně byl rozpuštěn, když ze skoro 900 vězňů bylo naživu asi 30, a na příkladu jednoho transportu, jehož trasa i příběh jsou hodně atypické, se autor pokouší přiblížit atmosféru jara 1945 v českých zemích.

Zkoumání krajiny se podobá čtení starého pergamenu. S využitím vhodných metod lze pod viditelným inkoustem odhalit další vrstvy a záznamy, dokonce i rozluštit vyškrabaný starší text. Stejně tak v krajině při pozorném pohledu odhalujeme stopy minulosti vypovídající o své době. Po celé věky byla krajina tichým svědkem hospodářských změn, rozvoje osídlení, mocenských zájmů i válečných konfliktů…